Život právníka je plný překvapení. Zejména v Polsku, zvláště v posledních letech. Těžko předvídat, zda pravidla platná dnes, zítra nebo pozítří zákonodárce nezahodí na smetiště dějin. To platí jak pro velké problémy, říkejme tomu systémové, tak i ty menší, relevantní pouze pro jednotlivá odvětví či klienty. Jak říkali Římané - spravedlnost je stálé a neměnné ochota dát, co komu náleží. Navzdory tomu polský zákonodárce, neustále novelizující předpisy, dává přednost maximu před římským právním myšlením panta rhei všechno plyne...
Jako by to nestačilo, velmi podobné, dokonce dvojí ustanovení, vyjadřující univerzální a – zdánlivě – jediné rozumné pravidlo, může mít v jednom aktu jiný význam než v druhém. Příkladem takové situace je čl. 84 § 1 kodexu chování správa a umění. 278 § 1 kodexu chování civilní. Aniž bychom zacházeli do stylistických rozdílů, jeho obsah je zjednodušeně řečeno následující: vyžaduje-li stanovení dané okolnosti zvláštní znalosti, přesahující míru obecných znalostí, měl by se soud nebo správní orgán poradit s odborníkem. Jako samozřejmý důsledek by se zdálo, že obsah znaleckého posudku by měl být závazný pro laika, který si jej objedná. Ale jsi si jistý?
Zatímco v občanském soudním řízení platí, že soud nemůže "nevěřit" posudku znalce (pro zvědavce - viz judikatura citovaná pod heslem), ve správním řízení to tak samozřejmé není. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 17. 7. 2020, čj. zákon II OSK 2979/18, pokud úřad se závěry posudku nesouhlasí, měl by odkázat na zjištění učiněná ústavem a vysvětlit, proč pro něj nejsou akceptovatelná, nebo připustit důkazy ze znaleckého posudku k objasnění pochybností. Z výše uvedeného vyplývá, že pokud orgán z nějakého důvodu názor ústavu nesdílí, stačí v rozhodnutí vysvětlit, proč se domnívá, že je to jinak. Stejným směrem jde i Nejvyšší správní soud, jen „více“ v rozsudku ze dne 17. 7. 2020, čj. II OSK 448/20, kde Soudní dvůr přímo uvádí, že orgán není posudkem znalce vázán, což znamená, že při jejím hodnocení ji může považovat za správnou, stejně jako ji diskvalifikovat a zaujmout odlišný názor – vlastní, na základě vědy nebo zkušenosti.
Aby to bylo zajímavější, tentýž soud ve svém rozsudku ze dne 4. listopadu 2021, sp. Zákon II OSK 462/21 zdůrazňuje další rozdíl ve vztahu k civilnímu řízení. Jak uvádí Účetní dvůr, získání důkazů na základě znaleckého posudku není jediným způsobem, jak zjistit skutečnosti, pokud tento úkol vyžaduje zvláštní znalosti. V takové situaci může správní orgán na rozdíl od běžného soudu své rozhodnutí opřít o jiné důkazy.
Shrnuto, úřad:
- nemusí připustit důkazy ze znaleckého posudku, a to ani v případě, kdy jsou k vyřešení věci nutné odborné a odborné znalosti,
– pokud takový důkaz povolí, nemusí se o něj rozhodovat – může se se znalcem volně hádat, pohodlně sedět v křesle za stolem.
Otázku, proč zákonodárce ponechal státnímu zaměstnanci mnohem více svobody než soudci, nechávám bez odpovědi.
Příklad rozhodnutí:
- Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. I NSNc 45/20: „Soud porušuje Čl. 233 odst. 1 o. s. ř. argumentovat v oblasti vyžadující zvláštní informace se závěry znalce bez doplnění stanoviska znalců, kteří vydali odlišné posudky, nebo bez konzultace s jiným znalcem. Pokud případ vyžaduje zvláštní informace, nemůže soud rozhodnout proti názoru znalců.“
- Rozsudek odvolacího soudu ve Štětíně ze dne 3.3.2022, sp. zn. I ACa 819/21: "Posudek prezentující posudky využívající speciální informace nemůže soud posuzovat ve vrstvě týkající se předložených vědeckých názorů nebo odborných znalostí, i když členové poroty takové znalosti mají."
- Rozsudek odvolacího soudu v Białystoku ze dne 28.2.2019, sp. I ACa 49/18: „Důkazy ze znaleckého posudku v soudním řízení jsou jediným způsobem, jak získat speciální informace potřebné k řešení a nelze je nahradit jinou důkazní činností. Podrývání důkazní hodnoty posudku zpochybňováním zvláštních informací, na které se znalci odvolávají, nebo vyvozování dalších závěrů z takového posudku na základě informací tohoto typu, z důvodu obsahu čl. 278 odst. 1 o. s. ř. lze provést pouze provedením důkazu z doplňujícího posudku týchž znalců nebo z posudku jiného znalce.“
- Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2016, sp. zn. I UK 344/15: "Znalecký posudek, který soud nepřesvědčil, nelze v žádném případě ověřit a zejména diskvalifikovat bez použití odborných znalostí."
- Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2008, sp. č. II ČSK 408/07: „Zvláštní informace od soudu, i když souvisí s odkazem na příslušnou literaturu, nemohou být základem pro uznání znaleckého posudku za chybný a rozhodnutí na základě těchto informací. Při hodnocení posudků lékařských znalců nemůže soud na základě vlastního posouzení skutkového stavu zaujmout stanovisko odlišné od stanoviska vyjádřeného v posudku. Odlišné určení lze učinit pouze na základě jiného názoru, pokud je přesvědčivější a komplexně předkládá otázku, která vzbuzuje pochybnosti.“
Tento záznam obsahuje obecné informace o diskutovaném právním problému. Nepředstavuje právní poradenství ani řešení konkrétního případu nebo právního problému. Vzhledem k jedinečnosti každého skutkového stavu a proměnlivosti právního stavu doporučujeme vyhledat právní pomoc naší advokátní kanceláře.