Jak říká známé pořekadlo, jedinou jistotou v životě jsou smrt a daně. Úmrtní dani (tedy dani dědické a darovací 😉) může být věnován samostatný záznam na našem blogu. Dnes bych však rád čtenáře upozornil na další, rovněž důležitý aspekt související se smrtí, v dědickém právu eufemisticky označovaný jako „otevření dědictví".
Dne 15. listopadu 2023 nabyla účinnosti novela čl. 669 občanského soudního řádu (OSŘ). Toto ustanovení vymezuje okruh osob, které mají být předvolány k jednání o potvrzení dědictví. Před novelou ustanovení uvádělo, že se jedná o osoby „kteří mohou být považováni za zákonné a závětní dědice“, avšak bez uvedení jasného omezení v tomto ohledu. Okruh zákonných dědiců je však velmi široký, což při práci na občanském soudním řádu mohlo uniknout pozornosti zákonodárce. Zákonným dědicem může být např. syn tety, tedy osoba dosti vzdáleně příbuzná zůstaviteli. Zahájení řízení proto vzhledem k zákonné povinnosti označit účastníky řízení v žádosti o potvrzení dědictví často předcházelo pracné zjišťování, kdo by za dané situace mohl mít nárok na postavení zákonného dědice. , kdo žije a kdo zemřel a zda po sobě zanechal nějaké potomky. Při absenci spolupráce ze strany rodiny zesnulého by tento úkol mohl být velmi obtížný a někdy dokonce nemožný.
Za současného právního stavu však zákonodárce stanovil povinnost předvolávat pouze manžela, potomky (děti, vnuci, pravnuci apod.), osvojené děti, rodiče a sourozence. Ostatní dědici by měli být předvoláni pouze tehdy, jsou-li soudu známi. Zákonodárce tak v přiměřené míře omezil potřebu předsoudní detektivní hry.
Navíc zákonodárce v první větě čl. 669 stanovilo, že by měli být předvoláni potenciální dědici“podle pořadí dědictví". Tato výhrada má za cíl omezit situaci, kdy např. pozůstalí sourozenci zůstavitele žádají o předvolání svých dětí jako účastníků řízení, i když tyto osoby by bylo možné považovat za dědice pouze v případě, že by jejich rodiče dědictví odmítli a dědictví je založeno na vůle. Řešení přijaté zákonodárcem je třeba hodnotit jako správné, protože pokud by bylo nutné předvolat naprosto všechny potenciální dědice, obec posledního bydliště zůstavitele a Státní pokladnu, jako tzv. dědicové poslední šance.
Abychom to shrnuli, změny zavedené v čl. 669 občanského soudního řádu je třeba hodnotit kladně. Mnohé nasvědčuje tomu, že zahájení a následně i dokončení tohoto typu řízení bude efektivnější. Vyzýváme vás, abyste naši kancelář požádali o pomoc také ve věcech dědictví.
PS
Jak už to tak bývá, zákonodárce při zavádění některých změn nepostřehl, čeho si všimnout měl, a nedbal na sladění ustanovení o soudním a notářském řízení o potvrzení nabytí dědictví. I přes omezení okruhu osob předvolaných Soudem k účasti na jednání, v souladu s čl. 95b ve spojení s Čl. 95aa notářského zákona se notářský protokol o dědictví stále zpracovává za účasti notářského protokolu o dědictví každý osoby považované za zákonné a závětní dědice, jakož i osoby, v jejichž prospěch učinil dědic tzv. evidence vymáhání pohledávek. Notářský způsob osvědčování dědictví, který má soudy odlehčit, se tak někdy v rozporu se záměry zákonodárce jeví jako méně atraktivní než soudní. Hlavní výhodou notářského způsobu osvědčování dědictví je absence čekání na vypsání jednání. Pokud však nemáme podrobný rodokmen zůstavitele, může se ukázat, že i přes tuto výhodu bude získání soudního potvrzení o dědictví rychlejší a jednodušší.
autor:
Przemysław Apostolski – právní poradce
Tento záznam obsahuje obecné informace o diskutovaném právním problému. Nepředstavuje právní poradenství ani řešení konkrétního případu nebo právního problému. Vzhledem k jedinečnosti každého skutkového stavu a proměnlivosti právního stavu doporučujeme vyhledat právní pomoc naší advokátní kanceláře.