Všechno má svůj čas a místo. Vymáhání nároků také u soudu. 😉 Jedním ze základních úkolů profesionálního advokáta je zjistit, zda neuplynula lhůta pro uplatnění těchto nároků, a tedy - řečeno právní terminologií - zda nedošlo k promlčení nároku. Pokud ne, cesta k soudu je otevřená. Pokud ano, je naší úlohou upozornit klienta, že žaloba by neměla být podávána, protože žaloba bude s největší pravděpodobností zamítnuta, což obecně s sebou nese povinnost nahradit náklady řízení protistraně.
Zákonodárce upravuje základní promlčecí doby v čl. 118 občanského zákoníku (OZ). Podle obsahu, pokud zvláštní ustanovení nestanoví jinak, je promlčecí doba šest let a pro nároky na pravidelné plnění (např. nájemné) a nároky související s podnikáním tři roky. Poslední den promlčecí doby připadá zpravidla na poslední den kalendářního roku.
Vzhledem k omezením lidské představivosti si zákonodárce nikdy nedokáže představit celé spektrum možných situací. Zákonodárce má rovněž potíže s přesným vyjádřením svých myšlenek. Obsah ustanovení někdy vyžaduje upřesnění v literatuře nebo soudních rozhodnutích. Jedním z takových případů je pojem „nároky související s podnikáním“. Rozsáhlou argumentaci k tomuto pojmu lze nalézt v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2021, sp.zn. I CSKP 78/21[1].
Tento soud řešil spor o vrácení správního poplatku zaplaceného developerem v souvislosti s odstraněním keřů a stromů v rámci přípravy nemovitosti na investici. Částka byla významná, činila téměř 1 500 000 PLN. Poplatek uhradil developer, poté bylo rozhodnutí o jeho uložení druhostupňovým orgánem zrušeno. Developer poté požadoval vrácení neoprávněně zaplaceného poplatku. Soudy prvního a druhého stupně se shodly na tom, že tento nárok souvisí s provozováním živnosti, a proto se na něj vztahuje promlčecí lhůta 3 roky. To byl nesprávný předpoklad, který vysvětlil Nejvyšší soud.
Nejvyšší soud podotkl, že zaplacený poplatek byl veřejnoprávní povahy, při které správní orgán vystupoval z pozice vrchnosti. Zaplacení poplatku nesouviselo s postavením developera jako podnikatele, ale bylo splněním příkazu orgánu veřejné moci, který si udělil právo na jeho výběr. V takových situacích však judikatura Nejvyššího soudu kvalifikaci nároku jako souvisejícího s podnikatelskou činností vylučuje. V důsledku toho platí obecná 6letá promlčecí lhůta.
Nejvyšší soud dále klasifikoval například nároky na vrácení neoprávněně vybraných poplatků za vydání karty vozidla a na vrácení neoprávněně vybraných poplatků za měření, přestože byly zaplaceny v souvislosti s provozováním živnosti. Jedná se tedy o konzistentní směr judikatury.
Nároky související s provozováním živnosti ve smyslu čl. 118 občanského zákoníku upravuje zejména nároky, které podnikatel uplatňuje vůči svým dodavatelům. Souvisí to s obecnější tendencí klást na podnikatele vyšší požadavky, zejména z hlediska rychlého a efektivního vyřizování jejich nároků na odškodnění. Důležitá je také potřeba zajistit stabilitu profesionálních právních transakcí. Takové důvody ve vztazích mezi podnikatelem a státními orgány se správní působností, v nichž je podnikatel slabším subjektem, neexistují.
Účinné vymáhání tohoto druhu neoprávněně vybraných poplatků je tedy možné do šesti let ode dne doručení pravomocného rozhodnutí druhého stupně o prominutí vyměřeného poplatku. Je třeba zdůraznit, že pokud bude takové rozhodnutí vydáno, neměli byste s podáním žaloby čekat na pravomocné rozhodnutí ve věci správním soudem. V souladu se standardem čl. Odvolání proti takovému rozhodnutí v zásadě neodkládá výkon pravomocného rozhodnutí podle § 61 zákona - zákon o řízení před správními soudy.
autor:
Przemysław Apostolski – právní poradce
Tento záznam obsahuje obecné informace o diskutovaném právním problému. Nepředstavuje právní poradenství ani řešení konkrétního případu nebo právního problému. Vzhledem k jedinečnosti každého skutkového stavu a proměnlivosti právního stavu doporučujeme vyhledat právní pomoc naší advokátní kanceláře.
[1] Dostupné v právním informačním systému Legalis.