Polsko, 21. století. Autentický příběh klienta naší advokátní kanceláře.
Pan Jan (podrobnosti pozměněny) vede velkou farmu. V srpnu obdržel zásilku od společnosti, jejímž společníkem je pan K. V obálce byla smlouva podepsaná panem K. jako zástupcem provozovatele distribuční soustavy (PDS). Podle smlouvy měl pan Jan:
- souhlasí s rozšířením elektrické sítě OSD na svém území.
- vzdát se všech nároků kromě náhrady škody na půdě a úrodě.
Pan Jan se s tím nechtěl smířit a smlouvu zpět neposlal. Dny ubíhaly... přišel podzim.
Jaké bylo překvapení pana Johna, když jednoho deštivého říjnového odpoledne uviděl svá pole! Co se ten den stalo? No, pan K. věděl, že pan Jan se vstupem na pole nesouhlasil, protože nevrátil smlouvu. Pan K. čekal na deštivé dny, kdy zemědělci na polích nepracují.
A právě v tento den „podnikavý” pan K. a jeho lidé tajně vnikli na pozemek pana Jana a proti jeho vůli tam svévolně instalovali elektrické zařízení.
Tým pana K. vjel dovnitř se šesti těžkými vozidly. Řidiči neměli s úrodou pana Jana slitování. Jezdili po poli jeden vedle druhého.
Výsledek?
- poškozené výsevy
- hluboké koleje
- stopy po výkopech. Pan K. nekopal uzemnění ve standardní spirále kolem sloupů, ale spíše lineárně v délce mnoha metrů napříč porostem pana Johna.
Pan Jan je nejen farmář, ale provozuje také nedalekou štěrkovnu.
Ložisko zasahuje do oblasti pod poškozenými poli.
Široký pás půdy pod zemním valem, který vykopal K., byl nyní vyloučen z těžby štěrku.
Pan K. pana Jana nekontaktoval. Pan Jan však provedl asociaci skutečností. V zásuvce našel nepodepsanou smlouvu. Vyzval pana K., aby ji znovu předložil.
Zde pana Jana čekalo další překvapení. Právník pana K. na jeho dopis reagoval tvrzením, že nezaslání smlouvy panem Janem znamená jeho souhlas s jejím uzavřením! To je velmi zvláštní názor, který by byl ochoten podepsat jen málokterý právník.
Bohužel je všeobecně známo, že „v oboru” se tyto záležitosti často řeší tímto způsobem. Když zemědělec brání svůj majetek, je na jeho pole tajně provedena „razie”. Na místě je obvykle okamžitě přítomen pracovník OSD, který práci kontroluje. Za několik dní obdrží dodavatel od OSD transfer za dobře odvedenou práci.....
Zde je třeba upozornit na právní paradox. Pokud někdo způsobí škodu na úrodě zemědělce, je to považováno za přestupek, který se trestá pokutou 500 PLN.
Pan K. však nezničil jen úrodu. Zničil také majetek pana Jana. Ničení cizího majetku - v tomto případě nemovitosti - je závažnější záležitost. Srovnání pozemku pana Jana vyžaduje práce v hodnotě 40 000 PLN. To, zda tak pan K. a jeho společníci učiní, lze proto již považovat za trestný čin.
V současné době se vede řada právních diskusí o tom, že přenosové společnosti, a to nejen energetické, se často dovolávají nabytí věcného břemene - jak je označováno v judikatuře Nejvyššího soudu - formou nabývacího titulu, jehož obsah odpovídá věcnému břemeni přenosu. Takové omezené věcné právo, nabyté v důsledku existence přenosového zařízení na cizím pozemku po dobu delší než 30 let, by opravňovalo jejich zaměstnance ke vstupu na pozemek za účelem provádění mimo jiné údržbových prací.
Pomineme-li pochybnosti o tom, zda v konkrétních situacích uplynula lhůta (20 nebo 30 let) potřebná k nabytí věcného břemene, stejně jako například určení, zda přenosová síť vedla stále po stejné trase, a řadu dalších aspektů, jejichž ověření vyžaduje odborné právní znalosti, je zásadní otázkou, zda předchozí stanovisko Nejvyššího soudu, které obecně uznává, že takové věcné břemeno - tj. pozemkové služebnosti s obsahem odpovídajícím věcnému břemeni přenosu - bylo možné nabýt v době, kdy polský právní řád neexistoval a občanský zákoník možnost nabytí věcného břemene neupravoval. Zásadní otázkou je, zda stanovisko Nejvyššího soudu, který zpravidla uznává, že takové věcné břemeno - tj. věcné břemeno s obsahem odpovídajícím věcnému břemeni přenosu - mohlo být zřízeno v době, kdy věcné břemeno přenosu v polském právním systému neexistovalo a občanský zákoník již v té době stanovil zásadu tzv. numerus clausus omezená věcná práva, a tedy jejich uzavřený katalog.
Kromě pravidla zákazu retroaktivity práva, které je v Polsku závazné na základě ústavy a je jedním ze základních principů systému v demokratickém právním státě, je třeba upozornit na zásadní rozdíl mezi tímto věcným břemenem, které bylo zřízeno Nejvyšším soudem a do roku 2008 nemělo právní základ, s obsahem odpovídajícím věcnému břemeni přenosu, a základním prvkem věcných břemen, jak je stanovil zákon před rokem 2008. Nuže, věcné břemeno se zřizuje na zatížené nemovitosti ve prospěch jiné nemovitosti (tzv. oprávněného). Zatímco věcné břemeno přenosu se nezřizuje ve prospěch jiné nemovitosti, ale ve prospěch přenosové společnosti. A to je jeden z hlavních důvodů, proč Ústavní soud ve svém - dosud nepublikovaném - nálezu ze dne 2. prosince 2025, vydaném ve věci P 10/16, konstatoval, že výklad ustanovení provedený Nejvyšším soudem, který umožňuje přenosovým podnikům již nyní získat prohlášení o zřízení předmětného věcného břemene v souvislosti se zřízením přenosových zařízení před rokem 2008, je v rozporu s Ústavou Polské republiky.
PS: Stojí za zmínku, že ani sám Nejvyšší soud nebyl zcela přesvědčen o správnosti názoru, který Ústavní soud napadl. Ve svém rozhodnutí ze dne 24. února 2023, sp. zn. III CzP 108/22, Nejvyšší soud mimo jiné uvedl: „Akceptování existence věcného břemene za právního stavu platného od 1. ledna 1965 do 2. srpna 2008 „s obsahem odpovídajícím věcnému břemeni přenosu” a připočtení doby držby takového věcného břemene k době potřebné k nabytí věcného břemene přenosu porušuje zákaz retroaktivity zákona vyjádřený mimo jiné v § 3 občanského zákoníku”.
autor:
Michal Wojtyczek
Tento záznam obsahuje obecné informace o diskutovaném právním problému. Nepředstavuje právní poradenství ani řešení konkrétního případu nebo právního problému. Vzhledem k jedinečnosti každého skutkového stavu a proměnlivosti právního stavu doporučujeme vyhledat právní pomoc naší advokátní kanceláře.